No u nás – maminka (alespoň z mého pohledu) pořád v práci – dělala odpolední a jednou za 14 dní i celý víkend. Vařila, prala, žehlila, všechno krásně urovnávala a nějak záhadně pořád všechno leštila – stále byla cítit Diava. Hodně si také četla a kdykoli jsem přišla domů, tak hrálo rádio a maminka tancovala. Jako málá jsem si přála mít trochu serióznější maminku :)
Mě vychovávala významným mlčením, dusnou atmosférou, výčitkami jak jiné děti mají rádi své rodiče, líbají jim před spaním ruce vděčností, za to jak se o ně rodiče starají ...

Tatínek mě miloval (tedy ještě mnohem víc miloval maminku), krásně se nám spolu mlčelo, krásně se nám spolu povídalo, četlo, bral mě všude – do garáže, do dílny, sportovali jsme spolu. Doma jsme spolu uklízeli když maminka nebyla doma (tedy prakticky pořád), luxovali, vytírali, zalévali kytky, myli spolu nádobí, vařili jednoduchá jídla, jako malé mi četl pohádky před spaním. Vlastně ho jen rozčilovalo, že málo jím (a to trvá dodnes)