Tak tuhle krá... bych poslala, kam slunce nesvítí.
Já dávám k lepšímu příhodu mnohem mírnějšího kalibru: Šla jsem s dětmi na nákup, tenkrát jim bylo pět, třiapůl a mimino v kočárku. A na ulici nějaká bába - úplně cizí - mě zastavila, já myslela, že se chce na něco zeptat, a taky jo: "Tom jsou všechno vaše?" Já, že jo. A ona: "No to snad není pravda," obrátila oči v sloup a šla. Mně to tenkrát ale přišlo strašně k smíchu a chlámala jsem se na té ulici jako blázen (takže si baba nejspíéš potvrdila svůj názor na mě).