Já takovýho chlapečka ve škole měla. Rodiče mi tvrdili, že umí číst, ale on trval na tom, že mi přečte to, co už s rodičema trénoval. Jenže při "čtení" koukal jinam, než kde jakože čet. Když jsem po něm chtěla, aby mi zkusil přečíst pár slov z jiný stránky, tak mi řek, že rodiče říkali, že mi smí číst jen tenhle jeden text a začal hlavou bouchat o stůl. Bohužel s rodiči nebyla řeč - trvali na tom, že syn čte a kdykoli jsem se pokusila uhnout z jejich scénáře, chlapeček začal s nějakou formou sebepoškozování. Zanedlouho ho dali na jinou školu.

Jinak k diskusi - v hlasitym čtení nevidim moc smysl (resp. vidim ho tam spíš později, když už dítě chce něco číst někomu - třeba syn včera čet pohádku kamarádce ze školky, která u nás spala). Na začátku mi přijde důležitější čtení s porozuměním. Jinak naše děti doma nečtou (jakože to nemají za úkol, čtou si, když mají chuť).