Mně stačí slýchat i to, co vyprávějí staří lidé o svém mládí. Slyšela jsem ze své rodiny příhodu, jak moje praprababička (která povila svého prvního potomka za začátku 20.století 6 měsíců po svatbě) velmi tlačila na to, aby se její dcera vdala co nejdříve, v čerstvých 18, když od 17 měla známost s mladíkem asi o 8 let starším. Říkala: "Ať si Pepa Mařku kouká vzít co nejdřív a pak si s ní dělá, co chce."