Nemyslím si, že by se to až tak odkládalo. Ono spousta holek ti neřekne, že chce mimino už od dvaceti a že buď nebylo s kým, nebo že to prostě nejde několik let. Já jsem přesně ten případ, na který se všichni koukali jako na kariéristku, která chce děti pozdě. Pravda je ta, že jsem chtěla mít alespoň dvě do pětadvaceti. Jenže můj tehdejší partner byl sice hodný, ale věčný kluk bez zodpovědnosti a se současným to nejde několik let. Na umělko atd. nesmím kvůli hormonům, do toho pár potratů... Okolí to došlo až po tom, co jsem musela na gynekologickou operaci. Teď už do mě nikdo tolik nereje, ale je to vážně nepředstavitelně těžký. Dřív jsem slýchávala (a do těch s delším vedením i slýchávám) přesně ty řeči o tom, že i když jím zdravě, roky letí, kariéra se dětem nevyrovná... Dopr.ele, já to všechno vím. Je mi pár let přes třicet...

Jinak k otázce - neptat se nevyzvídat, když o tom samy začnou, tak povzbudit, neudílet nevyžádané rady typu "jezkyselinulistovou" nebo "užjstetozkoušelizezadu", protože to je fakt mor.