stavba je zátěž, na vánoce to budou tři roky co jsme se stěhovali a byl to záhul.....navíc my teda stavěli s malýma dětma, stěhovali jsme se s holkama, když měly 3,5 roku a 11 měsíců, já byla sice na mateřské, ale manžel v práci, takže kolem stavby jsem plno věcí zařizovala já, celý rok v jednom kole, mladší každou cestu v autě prořvala totálně, starší z toho byla na prášky...no hotovo, nerada na to vzpomínám. zpětně nevím, jak jsme to zvládli. úplně sami, hlídání nula, každé vybírání čehokoliv bylo utrpení bo děti lítaly/lezly, říct si s řemeslníkem jednu větu bylo na pět pokusů

dneska bydlíme, chodím do práce, starší nastoupila do školy a ač slýchám od kamarádek stížnosti jak to je všechno na prd a jak jsou uštvané a kolotoč a kdesi cosi tak ve finále si přijdu v pohodě....ano, letím z práce hned pro děti a pak nakoupit, úkoly, večeře....ale taky se každý den snažím vložit nějakou radost....dát k večeři rohlík s máslem a využít čas na procházku venku nebo si vzít brusle a jet s nima na krátký výlet...prostě každý den drobná radost, aby člověk neměl pocit, že jen lítá z povinnosti do povinnosti...