Loro,

mám děti 15 a 11, teda dětským hřištím už odrostlé, ale strávila jsem tam mnohem víc času, než mě bavilo... viděla jsem spoustu různých drobných potyček i větších potyček. Nejsurovější k sobě jsou děti malé, co ještě nemají zábrany a odhad a jdou si za svým, nebo prostě mají "chuť si praštit" - tak do tří let, řekla bych... Valná většina ostatních šarvátek a ran, pokud jde o "větší x malí" je v situacích, kdy se mrně někam připlete, kde ho větší neregistrujou (houpačky, to je mor) nebo když mrně zdržuje a starší děti holt ještě nemají tu trpělivost čekat (moc se těm školákům nedivím, že po škole chtějí lítat a i na těch klouzačkách fofrovat a ne stát frontu ukázněně a čekat, až se přes skluzavku překope nějaké batole. Štouchají neúmyslně (v naději, že se vyhnou) nebo úmyslně (aby ho trošku popostrčily), někdy z nešikovnosti, někdy z bezohlednosti, ale úmyslná agrese (s cílem ublížit) je dost mimořádná věc. Tady bych to podle popisu hádala na "popostrčení".

Reakce doprovodu mrněte byla zcela neadekvátní (ano, taky bych asi zařvala jak lev "Sakra dávej pozor", ale rozhodně bych se nepustila do krav a výhrůžek).

Mně dost překvapuje, kolik dospělých lidí, matek, vidí ostatní děti v podstatě apriori jako zlovolné agresory...