ani nevis, jak ti rozumim. Mam to s rodici mozna jeste hur. Matka s otcem me pred sedmi lety doslova zachranili pred exmanzelem psychopatem, s mesicnim kojencem v naruci pro me jeli 40 kilometru o pul ctvrte rano. Od te doby maji pocit, ze uz nikdy nebudu sobestsacna. Tenkrat mi to hodne pomohlo a jsem jim za to nsmirne vdecna, jen si to zrovna pripomenou, kdyz se jim to hodi...

U nas:
S matkou jsme dnes uz telefonovaly. Oznamila jsem ji, ze tento tyden zustaneme s pritelem i s detmi prozmenu zase doma (minuly vikend byly holky u nich), abychom je nezatezovali, a uzili si taky volne dny s detmi, ne jenom vecery nad ukoly, kdy se konecne sejdem vsichni...
(jen pro info-dlouho jsem byla s detmi sama, mam 5 mesicu pritele, ktery k nam perfektne zapadl a dcery ho zboznuji, me hodne pomaha a vubec zivot s nim je takovy veselejsi)
No a moje matka mi rekla: "no nevim, domluvime se s tatou a dam ti vedet, ahoj"
a ted ve me se odehrava: jak "domluvime"?, jak "s tatou"? jako O CEM se chteji domlouvat????
Je mi krucipisek 29, mam dve deti, hodneho chlapa, tak se SNAD SAMA MUZU ROZHODNOUT, CO BUDU S DETMI DELAT O VIKENDU, NE????

Mama je hned urazena, ze neni po jejich. Ja se tim zas chci vyhnout vecnymu latereni uz v patek vecer, jak sice deti deeeesne miluje, ale jak "furt uklizi", "nic nestiha", "porad pere" (nechapu co), a jak je to s nimi vecer narocne, protoze odmitaji byt v osm hodin vecer zticha. Zavrsi to vetou, ze bych je mela poradne VYCHOVAT.
Mno... tak jen pro info, abys vedela, ze v tom nejsi sama.-...

a co ja s tim? me to zere,, sere, trapi, mrzi, komplikuje zivot. Na jedne strane vsudypritomna umela laska "umela laska= uj vlastni vyraz - moje matka je presvedcena, ze porad musi upozornovat na lasku v rodine, tak asi tak dvacetkrat za hodinu zopakuje jak nas vsechny miluje a jak moc a moc amoc atd... vsechny nas olibe, pohladi....dost unavne) a na strane druhe muj obcasny pocit bezmoci a totalni debility....