Přidat odpověď
hmm - tohle jsem měla s tátou celý život
všechno špatně, jen on věděl, jak na to, jen on mi mohl dobře poradit, neustálý nátlak a tvrdé výhrady k mému muži
vše, co jsme udělali, koupili, kam jsme jeli - bylo špatně
u mě se vypěstoval už úplně takový odpor nebo alergie, že ta komunikace mezi námi, to bylo fakt bruslení po hodně tenkém ledě
já byla z každé návštěvy nervozní, máma taky - stačilo třeba, že jsme nesfoukli v pravý čas svíčky na dortu a bylo zle
bylo by to na dlouhé psaní a rozbor - u nás nějak nic moc nepomohlo, když jsem se ozvala, urazil se na smrt, když se to snažila přejít, stejně jsem to nakonec nevydržela a pohádali jsme se, asi byla chyba i ve mě, nevím
táta už několik let nežije, a až když byl na smrt nemocný, tak to bylo takové paradoxně hezké období s ním, protože si některé věci uvědomil
no nedala jsem radu žádnou, protože u nás opravdu nic nepomohlo
ale souhlasila bych s tím, nehádat se, neobhajovat, prostě trvat na svém a dát najevo, že se bez nich ač neradi taky obejdete a nenechat se vydírat
Předchozí