Tak jsme doma.

Zvládla jsem to dobře a zustala klidná! ...paní dr. otok okoukla, poměřila a zapsala informaci do karty. Debatovaly jsme dlouho a vypadlo z ní, že poslední šarže je asi néjaká agresivní, že se jí za její kariéru nestalo, že by byt´ někdo pŕišel s reakcí a ted´ že jsme už několikátý případ s tak rozsáhlým otokem a že má zájem to sama řešit a o vývoji mé bude informovat. Jsem ráda, že se k tomu tak postavila! ...ale vyžádala jsem si kartu, abych si opsala co vubec má a nebo nemá a abych to mohla konzultovat s imunologem. A ejhle, zjistila jsem, že mu vubec neočkovali MMR, ale doočkovali hexu?!?! Na jednu stranu jsem ráda, páč očkovat už ho nedám, ale na druhou stranu si říkám, jestli se jako spletli nebo jako co? Že teda mluvíme o voze a o koze, trochu né?! Dám paní doktorce šanci vyvinout iniciativu, jdeme tam za 14 dní s mladším na preventivku, tak že se pozeptám jak je daleko a pak eventuelně začnu jednat. Mám v plánu propídit se, co zase začali dělat jinak, že je to očkování tak agresivní, proč vlastně nejsme jako matky informované normálné a řádné, co dětem očkují a neexsistují nějaké formuláře, které by pŕejímala máma zároveň s očkováním, číslem šarže a popisem reakcí a jak na né reagovat. Proč nám vlastné v nemocnicích (třeba po porodu, když mají informovat o tom jak pečovat o dítko) vubec nemužou ukazovat, jak zachránít život svýmu dítěti? ...já jsem třeba oživovala své batole zcela blbě a spíš jsem mu přitěžovala, naučili mě to až na záchrance, když k nám měli druhý výjezd za týden. Šéf záchranky sám měl zájem na našem případu a i mi volal asi 2 týdny po akci jak si vedeme a jak vypadají vyšetŕení. Den před námi jeli k dítku s náhlým úmrtím ve spánku a bylo to den po Vánocích.

Já jsem zase tak nas*aná?! ...ale pořád jsou lidi, kterým to není jedno a ty se asi musí využížt!