Nás snad i ve škole na dětské psychologii učili, že je to v určitém období typické, kolem 6-7 je to určitě ještě v normě. Neříkala bych tomu lhaní, ale spíš bájení jde o směs přání a fantazie. Postupně to přejde v denní snění a pak vnitřní fantazii. Reagovala bych nějak: To by bylo určitě zajímavý, kdyby to tak bylo, že jo... např. to by bylo hezký, kdyby tam měli ještě dva hodný psy, co? To je zajímavý nápad. Toho štěkavýho nemáš moc rád, viď? Nebo: Byl bys nejradši pořád v bráně, viď. Představuješ si, jak jsi nejlepší brankář ze všech, co. Ale musíte se vystřídat, že.