Zvažuju, jestli tvůj muž tu poznámku vůbec mínil tak vážně. Znám dost chlapů, co se prostě jen opravdu mizerně vyjadřují.
Ale jinak máš pravdu. Věnuju se dítěti, protože já miluju jeho, ne proto aby milovalo mě více než někoho dalšího. Dcera taky zbožňuje svého tátu. Je to skvělé, ale taky to znamená, že se jí po něm většinu dne moc stýská a potřebuje odvést něčím pozornost od toho, že to ještě bude trvat hodně dlouho, než ten její milovaný táta zase přijde z práce (nebo nějaké akce) domů. Při těch hrách se zabaví (nuda je pro dítě nekonečná), něco se naučí, zasměje se, hýbe se... Lidské, ani dětské, štěstí se neměří jen tím, že někoho milujeme, ale i tím, jak žijeme v době, kdy zrovna nemyslíme na naši převelikou lásku k němu.