nad tvým příspěvkem jsem se musela docela zamyslet, jak to bylo myšleno.

Pravdu máte asi svým způsobem pravdu a každý jinak. Každý člověk potřebuje něco jiného a i každé dítko je jiné. Někdo preferuje, že se mu více věnuje, někdo si raději hraje samo atd.
Já mám odpozorováno, že moje děti jsou strašně rády s námi-pořád. Stačí, aby si vzaly knížku a sedly si do stejné místnosti.
A vidím, jak jim vadí, když jsem delší dobu v práci. Když je manžel pryč, často ho vyhlížejí a jsou smutní, když delší dobu nejde. A to prakticky nikam nejezdíme sami, občas (tak 1x za půl roku jsou u tchýně a my si zajdeme do kina nebo na jídlo.
Jsou spokojení, že jsou s námi a to, že se máme vzájemně všichni rádi, to je to nejlepší

Ale některé děti to mají tak, že se strašně těší na toho rodiče, který je více v práci, protože je vzácnější. Co s mámou, kterou mají doma pořád!