To ne. Ale souvisí to se všeobecnou kulturností společností a se sebeúctou. Já jsem chodil jak hastroš, když jsem měl těžké depresivní období. Nebyl jsem schopen zajít někam do slušného obchodu a koupit si něco na sebe. No, tak mi žena občas koupila něco nepadnoucího u těch Vietnamců... mně to bylo v té době jedno. V podstatě jsem nevnímal, co se okolo mě děje...

Nejsem a nikdy jsem nebyl žádný fintil či metrosexuál, ale když si na sebe vezmu něco, co mi padne a je to hezky barevně sladěné, cítím se hned o poznání lépe...

Prostě je to pravda odvěká, šaty dělaj člověka... :o)