Manžel by to zvládnul, domácnost má zmáknutou až na praní komplet, pračku by jistě také přepral. Nejspíš by to dal i finančně, teď nás také živí sám, může pracovat z domova.
Co se týče hypotéky, něco by splácet musel, ale minimálně půlka by se poplatila z mé žibvotní pojistky.
A určitě by měl hoooooodně velkou podporu od svých rodičů, finanční a možná i to hlídání.
Takže v tomto směru strach nemám.

Spíš mám strach opačný, protože kdybychom přišly o něj, tak já naši rodinu neuživím, i kdybych mohla ihned začít pracovat. Hypotéka by se sice zplatila z pojistky, ale můj plat by stačil sotva na zaplacení poplatků za energie atd.
No asi bych byla závislá na pomoci od manželovo rodičů a od mé sestry. A i když naše vztahy se sestrou nejsou ideální, jsem si na 99 % jistá, že bych si o pomoc ani nemusela říkat. U bráchy si tím tak jistá nejsem, ale asi by pomohl i on. Rodiče už nemám, ale i u nic vím, že by pomoc přišla automaticky. Sice ne finanční, ale cokoliv ostatního ano.

Kdyby naše děti přišly o oba rodiče, určitě by si je vzala ségra a i když by asi moc nechtěla, podpořily by ji manželovi rodiče. Dokonce si myslím, že by se kvůli dětem ségra přestěhovala sem.

Jediné, co vyřešené není, jsou naši pejsci. Obávám se, že ty by všichni (teda kromě mého manžela) nechali bez milosti utratit, i když by to pro děti byla ztráta další a taktéž obrovská. Jsme bohužel v blízkém i širokém okolí jediní, kdo má pejsky rád .