Nějak to na mě poslední týden všechno padá. Začalo to manželovo hospitalizací kvuli klistovce-silne bolesti hlavy, teplota, leží už tyden na infekčním. Koncem měsíce budu bez práce. Celkem blbá kombinace. Dnes do toho má syn anginu.

Tak sedím doma sama s dětma a přemýšlím o tom, co vlastně od života chci. Přišlo mi celkem narocny vypravovat děti z domu v 6 rano, protože manžel dela rano od 6. Přislo mi to jako pakarna a ted si říkám, že bych to už přiste zvladala lepe, protože pokud vypravuju deti, jsou splneny tyto podminky
1) obe deti jsou zdrave
2) mám praci, kvuli ktere je treba se vypravit z domu
3) když manzel rano zmizi pred sestou do prace aniz by mi pomohl s detma neni zas az takova pakarna, protože pak aspon muze deti vyzvednout on.

Ted resim jak rano, tak odpoledne, zatim mi pomahaji kamaradky, syn pujde zitra k dědovi.

Jak už u nás žen byva, nepotrebuju zas az tak rady, jen jsem se chtela podelit, to trochu ulevi