Přidat odpověď
Připojuji se se svými zkušenostmi s touto nemocí.Nejdříve se u mě projevovali deprese a občasným nadmíru dobrým náladám nikdo nevěnoval velkou pozornost.U mě trvá tato nemoc už přes deset let a přes léčbu a pobyty v PL bych řekla,že se - i vinou okolností/úmrtí v rodině,rozvod,střídání zaměstnání,partnerů/,stále horší.V depresích jsem se několikrát pokusila o sebevraždu, v mánii jsem spáchala trestný čin,žila promiskuitně, měla tři i čtyři zaměstnání najednou a téměř jsem nepotřebovala spát /3h.denně/.Moje váha se v těchto obdobích mění o celých 20kg.V depresi se cpu a v mánii nepociťuji hlad,tak zapomínám i několik dní jíst.Když se dostávám do depresí,hrozně si vyčítám,co jsem dělala v době mánie. Lituju všech kolem sebe, že se mnou musejí jen trávit čas/rodiče,kolegové.../.Manžel se se mnou rozvedl. To jsem se opět pokusila o sebevraždu,velmi jsem ho milovala-byli jsme spolu 17let.Vždy jsem zklamaná,že se mi nepovedlo se zabít/otrava léky/,naposledy jsem chtěla skočit pod kamion.Teď přemýšlím o nárazu autem do zdi ve velké rychlosti.Hluboce lituju svou dceru,žije jen se mnou a vím,že si to všechno ponese celým svým životem, i když se moc před ní snažím předstírat,že jsem v pořádku. Beru léky a i dost vysoké dávky,dokonce jsem byla testující osobou na nový lék, ale to jsem byla jako živá mrtvola bez jakýchkoli pocitů.Depresi mám už téměř rok a nemůžu se z ní vyhrabat. Přišla jsem o práci, několik měsíců jsem byla na nemocenské, nyní žádám o inv.důchod.Navíc jsem bez peněz. Snažím se žít jen kvůli dceři,vím,že můj život už nemá žádnou cenu, dělám jen problémy a nepříjemnosti všem kolem sebe- i když nechtěně a lituju toho. Nevydržím v jednom zaměstnání déle než rok, mám vyšší IQ a vyšší odbornou školu,rychle se učím, ale mám pocit ,že u téhle nemoci je to spíše na škodu. Dostávám se do stavů beznaděje,smutku,kdy mi nejde ani brečet.Navíc trpím úzkostmi a panickými stavy. Pomáhá mi vyjet si do přírody,ale nemám na to teď už prostředky.Kdybyste mi někdo mohl pomoci radou,budu vděčná. V pátek jdu k lékaři,zřejmě nějaký čas pobudu v PL,snad se zlepším.Už se tam i těším,ostatní pacienti jsou velmi empatičtí a to mi pomáhá nejvíce-svěřujeme se jeden druhému. Všem stejně nemocným přeju hodně sil a všem kolem nich mnoho trpělivosti.
Předchozí