Sebevražda může být do jisté míry dědičná. Sebevrah je člověk psychicky labilní, dá se tudíž definovat jako psychicky nemocný. Pokud tedy řekneš, že švagrová byla nemocná, je to pravda a nelžeš.

Můj kamarád dostal kdysi modrou knížku, díky tomu, že se mu oběsil otec. U odvodu řekl, že má rovněž sebevražedné úmysly a oni se lekli jeho dědičného zatížení.

Sebevraždy mne provází celým životem. V rodině máme dva sebevrahy, na ZŠ se podřezala spolužačka, když v devítce zjistila, že je těhotná.
Můj spolužák ze ZŠ skočil z desátého patra. Na SŠ se kamarádka oběsila na kytarové struně na topení a další spolužák se oběsil na chatě svých rodičů. Na VŠ se otrávila holka, co se mnou hrála v jednom představení.
Tchán vyhrožuje sebevraždou xkrát denně. Já ho jen slušně žádám, aby tak nečinil u nás, ale ve svém domě. Moje babička chodila skákat pod vlak minimálně jednou do roka, ale to byla spíš hysterie, než sklony k sebevraždě.