Monty, to kecáš, nebo máš hodně špatnou paměť.

Já si moc dobře pamatuju, jak jsi tu básnila o otci Stáníka i jak jsi o něco později básnila o ženáčovi, kterýho jsi mimochodem nazývala "pan božský", což mi přijde jako daleko těžší kalibr, než jen fajn kluk. Oba sis vybrala dobrovolně, jenže prostě podle úplně jiných kritérií, než jaký jsou fakt důležitý pro soužití (stejně jako ta má kámoška).

Jako seknout se může každej, taky jsou případy, kdy se chlap fakt změní (i když myslim, že jsou dost v menšině - většinou to je spíš tak, že jen ženská se zpožděním pozná, jakej byl ve skutečnosti odjakživa), a u Tebe bylo v obou případech divný, co na nich opěvuješ, už na začátku.

Co se týká mý kámošky, tak s jedním z jejích kluků jsem měla tu čest, ještě než si začal s ní - hrozně se mi líbil, byl zajímavej i tim, co dělá... měli jsme menší úlet a po tom úletu jsem přesně věděla, že toho teda ne (prostě podle toho, jak se choval). Pak měl něco s jednou mou jinou hodně dobrou kámoškou - tý jsem se pokusila trochu otevřít oči a podařilo se - když zjistila, co za jejími zády dělá, rozešla se s nim a teď má MMCH kluka, kterej je poklad. Ta prvně zmiňovaná kámoška ho poznala poté, žila s ním tři roky, zakoušela domácí násilí, pak ji tyranizoval, když neplánovaně otěhotněla (posílal ji na potrat, a to dost nevybíravě - v tý době jsem se s ní seznámila a byla na tom fakt blbě...). Jejího dalšího přítele jsem viděla jen jeden víkend, kdy jsme k nim přijeli na návštěvu - opět sympaťák, zajímavá profese, ale stačil ten jeden víkend, abych tam už znova nechtěla jet, páč jsem došla k závěru, že je neurotik, kterej svym puntíčkářstvím prudí ostatní... jí to opět trvalo tři roky, než zjistila totéž.
Teď má dalšího kluka, ještě jsem ho neviděla, páč se za nim odstěhovala přes celou republiku a sem jezdí dost často, takže se vídáme tady, ale bez něj. Doufám, že nejede ve stejnym stylu do třetice...