Jiný název mne nenapadl, ale asi je to tak nejvýstižnější.

Kamarádka mi líčila, jak u nich v paneláku žije manželský pár. Pánovi je 72 a paní 68. A mají u sebe maminku té paní. Mamince je přes devadesát let. Je špatně pohyblivá, počůrává se, je téměř hluchá, atp.

A často se od nich ozývá křik, bití a pláč. Ta kamarádka bydlí v bytě vedle, tak se zkoušela ptát, co se děje, nenápadně oťukávala, jestli má pomáhat, atp. A paní se jí hrdě přiznala, že to svou maminku bije ona, za počůrání, za hádku, za to, že neslyší, atp. Ale hned dodala: "Když jsme byli malí, hrozně nás za všechno mlátila. Pořád nás bila, pořád na nás křičela. Teď jí to alespoň můžu vrátit."

V podstatě koloběh domácího násilí, učebnicový příklad přenosu, ale v podstatě taky asi boží mlýny. Jak byste reagovaly vy? Pomohly stařence nad hrobem, nebo si říkaly, že paní sklízí, co si zasela?