Nemůžeš říct, že bys záviděla, jen ti trochu chybí. To se dá pochopit. Jinak závist sama o sobě mi připadá taková nedospělá. Já jsem (byla a stále jsem) ke svým rodičům a jejich "výchově" hodně kritická, ale stejně nemůžu říct, že bych někomu jinému záviděla, že měl rodiče lepší. Tohle prostě jsou mí rodiče, v mnohém mi ublížili, neomlouvá je to, že to mysleli dobře, jako spíš to, že nevěděli a nemohli vědět, že se dá vychovávat bez mlácení, vyhrožování, podezřívání a citového vydírání... Kdyby byli jiní, i já bych byla jiná, i negativní zkušenosti nás mohou pozitivně formovat (což se ale, bohužel, u sestry asi moc nepovedlo ).

Závist znamená, že nekomu nepřeješ něco, co bys chtěla taky. Pak taky můžeš chtít něco, co má někdo jiný, aniž bys mu to nepřála. V tom druhém smyslu bych mohla závidět rodiče třeba svému muži, ale nezávidím, spíš si je přisvojuju

Doporučuju (ač se tím sama neřídím a nemám na to ani sílu ani chuť) si s matkou promluvit, říct jí, čím ti ublížila, a pokud možno jí i odpustit. Pak by mohla přijít úleva a možná i napravení vztahu