Bohužel záviděla, hlavně kamarádkám, že mají lepší mámu než mám jáA dnes to vidím úplně stejně, s tchýní si rozům daleko víc než se svojí mámou a když mám nějaký problém, nebo se chci s něčím poradit jdu za tchýní i když má svoje mouchy, ale o proti mé máme jě povahou úplně milionová. MOje máma je takový ten tyran, generál, který řídí vše, když máš jiný názor na věc než ona tak je ohen na střeše. Musí mít ve všem pravdu ikdyž já vím že tu pravdu nemá a řeknu jí to, že pravdu nemá, tak se do mě pustí, že pravdu má at si zkusím něco ještě říct, že nemá pravdu, myšleno ještě něšco řekni a dostaneš přes pusu. V dětství to byl docela masakr. Neustále jsme byli mlácení. Dnes už se tomu jenom směju, hlavně když si vzpomenu na některý komický situace např. Přišly jsme ze školy, uklidily byt něž mamka přišla z práce, a když přišla z práce naštvaná (její práce sehrála velkou roli v jejím chování vůči nám doma - učitelka na 1. stupni ZŠ) stačily jedny jediný boty na chodbě neuklizený a hned jsme dostali vynadáno, že jsme neuklidily. Ikdyby se celý byt třpitil, tak jedny boty jsou shcopný způsobit, že uklizeno není a hned zaracha apod. A když jsme oponovali, že teda uklizeno je tak to bylo ještě horší, že jsme drzí, nevychovaný atd. Táta ten na místo aby fungoval a řešil tyhle neoprávněný situace, tak radši vždy utekl do hospody za kamarádama, nebo nějaký meloušek, když měl volno. On moc dobře veděl, že by slovně převálcovala i jeho. A bejhorší byly situace, kdy nějaký problém, šli jsme za babičkou ta nás podpořila, že se nic hrozného nestalo, ale když se to pak dozvěděla i naše mamka a byla to probírat s babičkou tak nastal obrat o 180 stupnů a babička už měla úplně jiný názor než předtím a to ten jaký naše mamka. A takhle bych mohla mluvit do nekonečna.