Taky mám eorzdílné výchovy, když kluk začně zlobit z nějakého důvodu tak manžel se hned naštve a syn dostane pohlavek kdežto já nejdřív řeším slovně proč dělá to a to, snažím se mu vysvětlit, proč to nemá dělat. Když mu dá manžel ten pohlavek tak já hned vystaruju po manželovi, začnu nadávat, že ho nemusí hned pohlavkovat, že se to dá vyřešit nejdřív v klidu, protože syn si hned jde stěžovat mě. Mami táta mě bouchnul a je z toho úplně hotovej a o to víc se jeho chování ještě z horší, začne řikat, já nemám tátu rád apod. a jednou jsem se tak naštvala, že jsem šla a před synem jsem dala malý pohlavek manželovi, manžel to vzal samozřejmně ze srandy a syn se pak uklidnil, že je to vyrovnané, že táta taky dostal pohlavek. Tady je totiž porblém, že když mu dá manžel ten pohlavek, nebo na zadek a syn si pak jde stěžovat, tak já ho musím poslat pryč at nežaluje, že já stím nic němůžu udělat ikdyž mi ten postup jde proti srsti, jenže pak bych shodila manželovu autoritu, syn by věděl, že maminka mě vždycky zachrání a to taky není dobrý. Já to mám v sobě tak nějak nastavené, že když jsem s dětma celý den doma sama od rána do večera, a manžel má vyjímečně volno tak mám prostě pocit, že já mám právo rozhodovat o trestech a že pouze já mám právo řešit případné zlobení apod. Rozumově vím ,že je to blbost, děti jsou naše, oba máme rozhodovací práva, ale citově to mám úplně jinak.