Dobrý den, pročítala jsem v zoufalství Vaše stránky, a vzhledem ke zkušenostem s ŽM Vás chci požádat o radu s mojí situací:
Je mi 30, půl roku chodím s ŽM. Od začátku mi říká že s manželkou žije jen formálně kvůli 13leté dceři, vůbec si s ní nerozumí a nemají již nic společného. Nemůže ale odejít kvůli dceři, aby se nezačala špatně učit, nechytla se nějaký party.... že to potřebuje čas aby jsme se poznali a on věděl že takto zásadní rozhodnutí dělá s tím, že to mezi námi má cenu a zůstaneme spolu. Já mu pořád tvrdila, že dokud to nezkusí, tak si paralelně super vztah vybudovat nemůže. Perfektně jsme si rozuměli, jediné hádky, které vznikly byly vždy kvůli jednomu a tomu saqmému...že mě zase opouští a jede pryč. Říkal, že se bojí, že ho pak třeba za rok opustím a on zůstane sám, že kdyby věděl, že spolu zůstanem, tak odejde hned a neváhá , protože mě miluje... Odpovídala jsem mu, že nikdo nezná budoucnost, ale snažíme si ji utvářet vlastními činy, tak ať se už konečně rozhodne jak chce žít. Spali jsme spolu bez ochrany. S bývalým přítelem jsme byli bez ochrany 3 roky a nic - doktor mi řekl, že asi mi půjde těžko otěhotnět (ve 22 jsem byla na miniinterupci - byla jsem mladá a přítel se neuměl postarat aqni sám o sebe, natož o dítě). Věděl jak to je a věděl, že můžu otěhotnět, přesto se mnou spal bez ochrany a ještě si dělal vtípky, jestli už náhodou nečekáme miminko a choval se tak, že by mu to vůbec nevadilo. Takže jsem otěhotněla. Když jsem mu to řekla tak byl překvapený, ale řekl, že je to sice moc brzo,že jsme si ještě nic neužili, ale že je rád. Domluvili jsme se, že doma oznámí že konec, že odchází a domluví se, jak bude vídat holku. Bavili jsme se o tom, jak uzpůsobíme můj byt, apod.. Pak odjel na dva dny, že to oznámí a pak přijede. Volal, že to ještě neřekl, že na to není "vhodná konstalace". Po mojí scéně, že je snad jedno, jestli jí to řekne dneska nebo zítra, se vrátil domů s tím, že to jde probrat. Druhý den přijel a řekl mi, že to probírali celou noc, že mu manželka všechno odpustila, že si uvědomuje, jak na jejich vztah kašlala (pravděpodobně mu slíbila nemožné, že se bude ve vztahu zase snažit / už 13 let na něj kašle a vztah je disfunkční)a ať se rozhodne jak chce, ale že ho miluje a bez něj to nezvládnou a bla, bla, bla...zase to hrála na holku, a jak všem hrozně ublíží, to mi je jasný. Řekl mi, že žádný dítě nechce a že nemá psychicky na to, aby z domu odešel! Úplně jsem se z toho složila. Řekl mi, že chtěl odejít z domu, ale ne teď a takhle a že teď je tou situací k tomu donucený a to on nechce. Že chce být se mnou (tím asi myslel se se mnou jen dál vídat) ale že dítě nechce. Chce abyhc šla na potrat. Nechápu, jak někdo může takhle během dvou dnů měnit svoje názory a rozhodnutí. Řekla jsem mu, že si to dítě chci nechat a že mi je z něj zle, když je schopen mi něco takovýho říct. Je to srab, který odmítá cokoliv řešit, aby nemusel nést odpovědnost za své činy! Řekl mi, že se k tomu samozřejmě hlásí, ikdyž podle něj by to 99% chlapů neudělalo, a že mě v tom nenechá, tím chtěl říct, že mám na něj te´d páku a "když mu teda poručim aby se ke mě nastěhoval a byl se mnou, tak to udělá, ale přijde se svěšenou hlavou a bude panáčkovat, ale mě prý bude jasný, že je tam proti své vůli a to dítě nechce"! Nebo jestli si to dítě nechám sama, tak mě bude samozřejmě finančně pomáhat, ale to dítě nechce v životě vidět! Jsem úplně na dně, věřila jsem mu, že mě miluje a věřila jsem mu všechno co sliboval a říkal. Teď už nevím co je praqvda a není, nevím co mám dělat, nevím, jestli bych to sama zvládla. Psychicky se na to vůbec necítím - ta představa, že budu na dítě sama, vždy jsem byla člověk, který měl neustále po boku partnera a užívám si život ve dvou, ne sama, nedokážu si představit, že by to takto mělo být. Přijdu o kariéru, nedokončím státnice na VŠ. Zároveň si ale nedokážu představit, ža půjdu ve 30ti na potrat. Budu moc ráda za Váš zkušený názor a radu. Děkuji