proč třeba já osobně bych zrovna psa nechtěla. Obecně mám zvířata opravdu ráda, ale mít psa doma, to fakt ne (subjektvní pocit). Přijde mi, že smrdí z tlamy (no jak také jinak, když žere maso a zuby si pochopitelně nečístí ) a třeba jedna kamarádka má dva psy, kteří člověka dost olizují a mně to přijde celkem nechutné, ten smrad a slintání...
A pak, chovatel psa má samozřejmě povinnost uklízet po něm výkaly, a to by se mi asi také dost příčilo, štítím se toho ("bobků" obecně, ale těch psích smradlavých víc než třeba koňských apod.). No a nevím, když si vezzmu, čím vším venku ten pes proběhne a pak s tím chodí doma... OK, můžu mu otřít tlapky, lidí s pejskama co znám, tak to většinou dělají - ale stejně... Pro náš by to prostě nebylo. Jestli časem pořídíme nějaké zvíře, tak asi spíš něco jako morče apod.
Ale k výchozímu dotazu - je to samozřejmě individuální, každý to cítí jinak. A když třeba ten smrad z tlamy nebo to olizování někomu nevadí, tak si myslím že nějak vyloženě na škodu to není. Tedy předpokládám že si před jídlem atd. myjou v té rodině ruce a dodržují normální hygienu. Myslím že je to hlavně o tom subjektivním pocitu. A když to všem vyhovuje jak to je, tak OK .

MM, musím se tu tiše smát, tvůj příspěvek jsem si zkopírovala, protože přesně tohle bylo moje stanovisko vůči psům, DOKUD jsem si jednoho, pravda, úplně malinkatého, nepořídila
Nesmrdí ani trošku (naopak, krásně voní, ne jako parfém nebo aviváž, ale tak nějak zvířátkově, živočišně) a - světe div se, přestali mi smrdět všichni psi. Zato asi smrdím já, tuhle mi dcera, která už s námi nebydlí, říkala, že ze mě cítí psa Asi jo, když po mně pes doma pořád leze.
J.