Schaumo, myslím, že do zakladatelky nikdo nekope. Ptá se na radu, co má teď dělat. Já bych řekla, že rada je jen jedna, teď se musí rozhodnout sama za sebe a za dítě. S tatínkem tak nějak do budoucna počítat nemůže, a to i v případě, když by ho uhnala, stejně bude muset myslet, že ona není na tak nějak priorita, stejně jako nebyla jeho žena, není teď pro něj důležitá ona, ale ani dítě. Je sobec, a to nemůže ona změnit. Ale jo, žít se s někým takovým určitě dá, ale..

Pokud se týče jejího vztahu s dotyčným, myslím, že zakladatelka vše vidím stále nějak bez nadhledu, a to i v současné situaci. Pokud se týče vztahu, kterým vyústil tento, ehm, problém (hovořím jen o dvou lidech, né o manželce:
- on zahýbal své ženě
- on lhal o své ženě milence (nehodlá ji opustit, tudíž dedukuji, že ani nikdy nechtěl)
- jí nevadilo, že zahýbá své ženě
- on se projevil jako slaboch (možné těhotenství, přiznání manželce)
- "Já mu pořád tvrdila, že dokud to nezkusí, tak si paralelně super vztah vybudovat nemůže."
Teď se projevím jako naivní já, ale na něčem takovém budovat vztah (paralelní super vztah ) je k pláči