Hele, já bych nesoudila.... nevíš, jak to doma funguje a třeba to nakonec pro dítě bude pozitivnější zkušenost než matka, která mu furt stojí za zadkem.

O mě se hodně staral děda, naši (za totáče) museli do procesu (tenkrát nebyla žádná tříletá, ani dvouletá mateřská) - a bylo to úžasný. Máma je máma, ale děda mě neuvěřitelně ovlivnil. Já si myslím, že je zase ošizené dítě, které má na starosti jen ta máma (rodiny, kde se tatínek a prarodiče moc nezapojují). Myslím, že pokud je ve hře jen ta matka, tak může být pro dítě strašidelný pocit "co když se něco mámě stane". Já věděla, že mám "na svojí straně hřiště" dalšího člověka, který mě bezvýhradně a bezpodmínečně miluje.

Navíc si myslím, že (zvlášť pro ženskou) není špatný mít doma příklad toho, že ženská není jen od toho, aby se starala o děti a domácnost, že i ženská může mít svoje zájmy a koníčky (samozřejmě, že pokud je "koníčkem" maminky vysedávání na báru, tak je asi něco špatně).