Lidi jsou různí. Maminky též. Některá miluje miminkovské období, jiná předškolní, další se těší, až dítě doroste do věku, kdy se s ním dá rozumně mluvit a všechno podnikat.
Mám kamarádky a známé různého druhu. Jedna by se od dítěte neodtrhla, nepůjčí ho ani babičce, druhá je na mateřské jen proto, že je to "společenská povinnost", s dítětem to neumí a ani ji to nebaví.
Já si myslím, že maminkovská jsem, ale na druhou stranu potřebuju chvíle, kdy jsem sama bez dětí. Jakmile mám delší období, kdy mám děti "na krku" pořád, přestávám se jim věnovat, začíná mě to unavovat (ale to je asi normální).
Chvíle bez dětí si umím užít, vím, že je o ně dobře postaráno, a tak se mi nestýská. Týden bez dětí dám s klidným srdcem a ráda, dva týdny bych dala v pohodě (to se mi ale nepoštěstí ;-)), zvládla bych i měsíc bez nich. Víc asi ne, neb mám ráda věci pod kontrolou .