Ach jo, tak tohle je to nejstrašnější, co může být. Postižené dítě v důsledku nesprávné péče, předpokládám, že se něco přihodilo kolem porodu (hlavně, že v porodnici je tak bezpečno, že), nicméně je fakt, že jakákoliv situace se lépe nese a sama o sobě se lépe vyvíjí, když k ní člověk přistupuje pozitivně.
Myslím, že to vás to je celé o tom, že se máma cítí zle ... protože má postižené dítě. Protože si možná vyčítá, že za to může. Protože má strach, co s ním jednou bude, až ona tady nebude (když ty už máš své dítě, tak mamce je přes 40 ne?), může toho být spousta, co jí běží hlavou ...
Podle mne je podstatné, aby ženská, která se stará o postižené dítě, měla aspoň nějaký čas na odpočinek, na to, aby se věnovala sama sobě, to jednak, a druhak je potřeba, aby měla nějakou podporu, kde může sdílet. Například jiné ženy v stejné/podobné situaci, nějakou psychoterapii ...