Máme doma dvouleťáka, vývojově na úrovni cca 14 měsíců - prostě s ním ještě není moc řeč, nechápe časové souvislosti, nemluví, i když pasivně řeči rozumí a hlavně nikdy neměl nijak extra zapotřebí se jakkoli dorozumět, takže se těžko odhaduje, co je genetická vada, co důsledek de facto izolované výchovy 24/7, a co veliká paličatost zděděná po otci...

Chtěla jsem poprosit o zkušenosti - cca za 14 dní mě čeká císař a pobyt v porodnici, chlapeček beze mne ještě nikdy nebyl déle než půl dne (ale vždycky mou nepřítomnost snáší dobře) a mě by zajímalo, jak nepřítomnost matky snášely vaše děti v podobném věku.

Už jsem tu zakládala diskusi o hrozícím autismu "ze dne na den", ačkoli byl u syna prozatím vyloučen, ale jde mi hlavně o to, zda v té hlavičce může něco přehodit přímo konkrétně "zmizelá máma", nebo jestli to standardní i nestandardní děti snášejí lépe než jiná traumata nebo nemoci...