Taky díky za pěknou odpověď.
Připomněla mi kapitolu o vnitřní motivaci z knihy Respektovat a být respektován, kde píšou (snad to nekomolím) o smysluplnosti, svobodné volbě, spolupráci a zpětné vazbě jako předpokladech pro vnitřní motivaci dítěte.
Ty v podstatě zmiňuješ tu smysluplnost (vidí zmysel) a svobodnou volbu se spoluprací (akceptuje, nebojuje sám so sebou).

To zvnitřnění asi bude tou hranicí. Pokud bych jen nutil sebe sama do toho, co po mně chce okolí, mohl bych mít ten pocit, že znásilňuju sebe sama. Pokud to samé přijmu za "správné", budu to dělat s úplně jinými pocity.

Tak prozatím mám otázku vyřešenou, ale třeba se tu ještě objeví názor, který řešení zpochybní...