No já jsem hned jela v 9 ráno z práce hned jak mi máma zavolala a jsem tady s ním od té doby pořád.
Ten stav je pořád stejný, tak nevím jestli mám zůstat nebo jet domů, manžel s děckama to tam zvládne, ale nemůžu tu být týden. Já vím, zní to blbě, ale člověk musí uvažovat i trochu prakticky. Mám tátu hrozně ráda, byli jsem si strašně blízcí a je mi strašně smutno když vidím ten blížící se konec. Předchvílí tu byla jeho doktorka, vypsala mu už dopředu list o ohledání mrtvého, prý aby usnadnila práci doktorovi, který tátu nezná a bude muset přijít o víkendu. To je morbidní co.