Myslela jsem, že když budu měsíc po skoro dvou a půl letech sama a začnu chodit do školy, že se to zlepší, ale zatím ne. Manžel je pryč, dcera je pryč, letím za nima za 6 dní, ale je mi pořád hrozně. Není mi ani smutno po manželovi, po malé trochu, ale jinak nevím. Nevím jestli to už není deprese. Škola je super, ale.... Doma klid, ale....Nic mě nebaví. Myslela jsem si, že zažiju něco vzrušujícího, ale... Nic vzrušujícího se nedostavilo, tak jsem to vzdala. Nebaví mě nic. Večer jdu spát s tím, že mě čeká další stejný den. S tím, že mě nic zábavného ani vzrušujícího nečeká, že mě ani nedokáže nic rozveselit. I když se scházím s lidma a s přáteli, tak se cítím, jako mrtvá.