K tomuhle textu mě inspirovala diskuse o tchyních a chválení

Byli jsme na návštěvě u babičky a dědečka (mých pěstounů). Babička upekla dobrou buchtu a našim dětem moc chutnala. Tak jsem si vzala recept a upekla jsem tu samou.

A moje starší dítě povídá: "maminko, nezlob se, ale ta buchta od babičky byla mnohem lepší!"


Já jsem z toho měla radost (mé kuchařské umění rozhodně není věc, na které bych si zakládala nejvíc) a hned zatepla jsem to volala babičce, aby taky měla radost, že dětem od ní chutná víc než od maminky.

Před lety můj manžel udělal něco podobného své mamince, a ta se naštvala a přestala zmíněný moučník péct.


Jak byste se v takové situaci cítily a jak byste reagovaly vy?