Na první porod jsem se těšila, nebála se a hlavně jsem si hodně věřila.
Mám pocit, že jsem zůstala vězet v překvapení z bolesti a rychlosti s jakou přicházely kontrakce. Nebyla jsem schopná z toho vykročit a podvolit se. Jak kdybych se to snažila zastavit, abych se v tom mohla začít nějak orientovat. Srovnala jsem se až v druhé době porodní. Tam to zase zasekal vstup do nemocnice.
Druhý porod byl o něčem jiném.