ne, není to ani blbost, vtip a dokonce ani jeden z těch dospělých nebyl psychopat.

Takto jsem trávila asi dvoje nebo troje prázdniny já, poté, co mi umřela máma a táta neměl tolik dovolené, aby mi pokryl prázdniny. Na chalupě s kamarádkou, která byla "místní" a hlídaly jsme k tomu ještě její šestiletou sestru.

O mobilech se nám tehdy samozřejmě mohlo jenom zdát.

Zatápět v kamnech, štípat dříví a nosit vodu absolutně nebyl problém, to jsme uměly už mnohem dřív (a to jsem nebyla žádná hospodyňka, to ta kamarádka byla jiný kádr, ta dokázala už v tom věku s přehledem uvařit pro pětičlennou rodinu).

Dospělí se za námi občas přijeli podívat, občas jsme jely my za nimi.

Ač bych to u svých dětí taky asi neudělala, kdybych nemusela, tak v tom skutečně nic psychopatického nevidím a ani tehdy jsem to nevnímala jako riziko (a asi ani ti dospělí, asi věděli, že nám můžou věřit).

Psychopatické by mi přišlo spíš to, kdyby se do toho nějaká "dobrá duše" hodlala zamontovat a poslat na nás sociálku, aby nás odebrala rodině a dala do dětského domova.

Na tom je vidět, jak moc se naše vnímání posunulo směrem k mnohem většímu ochranitelství (což zčásti chápu), a jak často vůbec nejsme schopní vnímat jinak než vlastní optikou (viz ty řeči o tom, zda je to vtip, nebo že by to mohl udělat jen psychopat, přičemž my jsme to tehdy zvládly v pohodě a nikdo to jako nestandardní nevnímal).

Pokud se nad tím někdo aspoň trochu zamyslí, tak budu ráda.