To dělala neteř taky, učila se mluvit od bráchy, který mluvil špatně, takže mluvila ještě hůř, polovinu hlásek vyslovovala špatně, nebylo jí prakticky vůbec rozumět. Viděla jsem hlavní problém v tom, že ona byla hodně odkázaná na jeho řečový vzor, nikdo jiný s ní doma moc nemluvil (a proto i synovec mluvil špatně - rodiče s ním mluvili málo a rychle). Ve 4 letech přešla do logopedické školky, hodně to pomohlo, nicméně problémy má stále a už jí asi zůstanou (je jí 10 let, zadrhává).

Sourozence bych neoddělovala, ale snažila bych se s nimi hodně, správně a pomalu mluvit. Aby prostě té správné a srozumitelné řeči bylo víc. Vlastně to tak dělám. Některá slova říká dcera špatně podle bráchy, ale je to opravdu jen několik slov.