Mně se tedy místní hřbitov nelíbí ani náhodou. Nejmíň polovinu (spíš 3/4) zabírají rozvalané, pobourané, napůl propadlé staré německé hroby. Je to ve vsi, kam jsem se před cca 20 lety přestěhovala.
Hroby udržuje tchýně, manžel tam chodí jednou za rok na dušičky, i když naposledy tam byl už před pár lety. U nich v rodině je to tak, že o starší generaci se prostě nikdo nebaví. Takže ani mé děti nevědí, kdo tam je pochovaný, odkud kdo byl atd. (Proto se ani nehodlám o ty hroby někdy později starat). Naštěstí má manžel sestru, která bydlí poblíž.
V mé rodině je to jinak, taťka rád vypráví, jak to kdysi bylo, co kdo dělal, jak žil, kdo zemřel na záškrt, na tuberkulozu, prostě chodící kronika, což jsem odjakživa milovala. Takže to vím spoustu a ti lidé "v hrobech" mi jsou blízcí, i když jsem je už nezažila. O takové hroby se budu starat ráda a snažím se to předat mladšímu synovi. Ten starší v tomhle podobně jako manžel.