Niky, můj muž se ode mě Xkrát dozvěděl naprosto naplno, co bych si přála, co potřebuju atd. Ale on není zvyklý myslet na druhé, takže tu informaci vůbec nebere jako něco, co by měl zaregistrovat a zapamatovat si - prostě to okamžitě vypustí a za chvíli už neví. No a někdy to i ví, ale nepovažuje to za "smysluplné", a tak mi to nedá. Kdysi jsem se těšívala na dárky, které dostanu (a nemuselo to být nic drahého, často nejvíc "zapadlo" něco levného, ale nápaditého), ale od té doby, co si v původní rodině už dárky nedáváme (ostatní to tak chtěli, dáváme jen rodičům na vánoce a vnoučatům)a jsem "odkázána" na ty manželovy, už jsem se musela nad jakékoli dárky povznést - jinak bych se utrápila (zezačátku jsem nad jeho dárkem "aby se neřeklo" tajně plakávala ).