Ahoj, prožívám to samé. První manželství trvalo 15 let. byl to alkoholik a gambler a já jsem byla štěstím bez sebe když jsem od něj doslova utekla se třemi dětmi a přítelem současným manželem. Myslela jsem že není větší utrpení než život s alkoholikem, dnes vím že žít s cholerikem je nadlidské síly, ale nevím co mám dělat.Máme spolu roční a půl dcerku kterou miluje a vím že se jí nevzdá a udělá vše proto abych od ní musela odejít já. Začínám z něj mít strach, jeho nadávky se stupňují čím dál víc házení předměty po mě je v době jeho špatné nálady u něj úplně normální. Jsem podle něj neschopná, místo aby hlídal dcerku a já mohla něco udělat tak hlídá jak co já dělám aby mi vynadal že to či ono dělám špatně, ačkoliv já jsem přesvědčená o opaku, vše dělám zodpovědně a jak nejlépe umím, Mě je 41 a manželovi 27, dostává mě do fáze že začínám pomýšlet i na to nejhorší.