Fortune, já měla průběh jinej, celý měsíc jsem čekala, co bude, a brečela samozřejmě. Pak už moje tělo samo spouštělo potrat. Ale bylo hrozný to střídání naděje a beznaděje.
Bylo vidět, že pro všechny v porodnici je to těžké, na gyn. oddělení byly sestřičky i doktoři naprosto úžasní, ale na porodním, kam mě na tu chvilku odvezli, na mě ani nepromluvili, kromě strohých příkazů (NA TO MI NEŠAHEJTE - nějaká rouška, kterou mi položila na břicho - atd.)

To je dobře, že tě dcerka s manželem na chvilku potěšili

Já si tehdy koupila do nemocnice takové krásné pyžamo, nic normálního jsem doma neměla. A už rok a půl to leží ve skříni, asi si ho nikdy neobleču...