Bosorko, jako vždy mi mluvíš z duše.
Taky nějak nejsem od podstaty monogamní, to jest, ustála jsem dva paralelní vztahy své a a ustála jsem dva vztahy svého muže. Nemám pocit, že by jedno či druhé něco změnilo na tom podstatném, co mezi námi bylo (a zůstalo). Což ovšem, aby nebylo mýlky, neznamená, že máme takzvané otevřené manželství. Nevím, jestli věděl, že mám ještě někoho, a skoro jistě nevěděl, že to já vím o něm. Oba vedlejší vztahy už skončily, naše manželství trvá.
Jenže to někomu, kdo to tak nemá, těžko vysvětlíme. To je jako chtít vysvětlovat barvoslepému barvy. Což nemyslím tak, že my polygamní bychom ten život viděly barevněji, ale jako praktickou nesdělitelnost některých jevů/stavů/věcí.