Ten starší je zatím v první třídě, ale mají lavici jen po jednom.

Asi nad tím přemýšlím i pro to, že pro mne je stůl strašně důležitý, od mala to bylo takové moje království, vím, že to možná zní hloupě (a špatně se to vysvětluje), ale bylo to místo, které bylo jenom moje, nikdo ze sourozenců by mi nikdy nevlezl do šuplíku, nedělal by mi nic na stole a fungovalo to samozřejmě i obráceně. I teď, jako dospělá, mám svůj stůl. Manžel se mi směje, ale už si zvykl, ví, že s tím nic neudělá. Takže pokud to jde, i kdyby to bylo na úkor kousku místa na hraní, chci aby kluci měli každý svůj stůl. Navíc v kuchyni má jídelní stůl většinou zabraný pro svojí práci táta