Na prvním místě by měl být partner, potom děti, rodiče.. Samozřejmě, když jsou vztahy dobré. Chlapa alkoholika, násilníka nebudu mít na prvním místě a ani rodiče, kteří mě týrali. To už je extrém. Mluvíme-li o zdravých vztazích mělo by to být tak jak jsem psala.
Kdysi někdo prohlásil, že děti máme jen na čas půjčené. Přijdou - dospějou - odejdou a mají svoji rodinu a ta se dostane na první místo, je to koloběh života a je to tak správné. Děti odejdou, ale partner zůstane, do konce života (tak by to mělo být).
V době, kdy jsou děti maličké, tak jim mámy věnují logicky většinu svého času a lásky, ale ony rostou a odpoutávají se a i my mámy se musíme odpoutat a nechat je jít.
Argument, že spousta párů se rozvádí je zcestný. Ano rozvádí se, ale často proto, že žena porodí a chlap pro ni přestaně existovat, odsune ho na bůhvíjaké místo, upne se na dítě. Přestanou být parťáky a spojenci, začnou spory, nedorozumnění, hádky, nevěra a už se to veze.
Řeč není o lásce a o tom jak moc koho milujeme, mnozí to nepochopili. Láska k dětem je jiná než k partnerovi. Nedá se měřit, která je silnější.