Ano, já to tak mám, na prvním místě manžel, na druhém syn. Láska jako taková se srovnávat určitě nedá. Chápu že někdy může dojít k situaci, kdy manželství nemusí dopadnout dobře a syna neopustím. Ale přesto na prdvním místě ve vztahu mám manžela - je to přítel, milenec, pečovatel vše v jedné osobě. Můžu se mu svěřit, nemusím a přesto mne podpoří, pomůže. Syn toho samořejmě není schopen, je to osoba na nás závislá, já jsem oporou jemu, nemůžeme být oporou sobě navzájem jak je tomu ve vztahu s manželem.

A třeba i Bible tak hovoří, že muž opustí otce i matkou svou a se svou ženou se stanou jedním tělem a duší. Co je pak víc než tvá duše a tělo, tvůj potomek? No pro mne určitě ne.

Ale jsem v rodině rarita, kdo tohle tvrdí, všechny ženské v naší rodině s kterými jsem se o tom bavila mají na prvním místě děti a pak až manžela. A není to vyvařování a opečovávání.