Mít vztah sám k sobě, umět druhým odepřít něco, co mi je proti srsti, hlídat si své teritorium, mít se rád a znát své kvality, to vůbec není (pro mnohé z nás ) samozřejmé.
Určitě mám ráda své děti, ale nejsou na prvním místě před všemi. Kdyby tomu tak bylo, budu dnes chodící troska, která si bude stále omílat, jak mi to jen ten můj syn mohl udělat?
Podobně je tomu u rodičů i partnerů.
Kdysi jsem vsadila vše na jednu kartu a ono to nevyšlo. Co pak? Vzít ze šachovnice jinou figuru a dát ji do čela, místo té původní? Tak lehké to není.
Na prvním místě, hned za mnou, je většinou ten, kdo potřebuje moji pomoc. Je úplně jedno, zda je to kamarádka, nebo někdo z rodiny.