Tragiko, to, co jsi napsala, může sice vyznívat na první pohled drsně, ale něco na tom je.

Znala jsem například pána, který pro samé zaujetí prací zůstal sám. A pak ve vysokém věku těžce onemocněl a když se uzdravil a hledal po čase jinou práci, tak svoje problémy tajil z obavy, že ho už nikdo nikde nezaměstná.

Když před lety moje maminka těžce onemocněla a šla v mladém věku do plného ID, tak jí velmi pomohlo to, že kromě práce, kterou dělala ráda, zbyly ještě děti, rodiče, sestra, kamarádky a koníčky. Kdyby to byla workoholička, která by svojí práci obětovala všechno, mohla si jít rovnou hodit mašli.