Já si tohle uvědomuji ve chvílích, kdy se tu některá ženská chlubí, jak je úžasná, že za posledních dvacet let nevyležela jedinou nemoc, protože to "nešlo". Po jistých nehezkých událostech, které mě v minulosti potkaly, jsem na tohle zvlášť alergická. A vždycky mám chuť ječet: "Táhněte s tím svým pseudohrdinstvím někam, když si zničíte zdraví a skončíte v horším případě v krematoriu a v lepším v invalidním důchodu, tak budete dětem k ničemu!" Ano, je jasné, že když jsem doma sama s miminem nebo batoletem a je mi zle, tak ho nemůžu nechat celý den jen tak. Ale udělám jen to nejnutnější kolem dětí a na všechno ostatní kašlu, abych se co nejdříve vrátila do formy. Ale abych manželovi a puberťákům se čtyřicítkou horečkou vyvařovala teplé obídky a smýčila celý dům? Ani omylem.