Nebo se z toho dá vybruslit hodně diplomaticky - uznat, že partner mohl něco udělat lépe, ale i tak mu být oporou. Napadá mě příklad, i když z jiného soudku: Když byly mému synkovi tři roky, tak se někde venku rozběhl na trávník. Přiběhla k němu nějaká stará bába a začala na něj řvát, co tam má co chodit. Já jsem pochopitelně udělala virvál a seřvala bábu, co na něj řve. Kdyby řekla něco slušně jemu nebo mně, nebudu s tím mít problém. Když syna konečně přešel hysterák, tak jsem mu vysvětila, že my dva jsme udělali malou chybu - on neměl chodit na trávník a já jsem si ho měla víc hlídat, i když to s ročním mrňouskem jdoucím za ručičku není jen tak, ale že ta bába udělala velmi hnusnou věc a že nikdo cizí na něj nemá co řvát, hlavně když přímo jemu nic neudělá.