Syn také nechtěl a zjistila jsem, že čím víc jsem to po něm chtěla, tím víc nechtěl a bylo to horší. No a tak jsem mu večer před spaním vyprávěla příběhy a to o tom, že bude dobré pro něj se rychle obléknout, protože když půjdou na hřiště, tak ty první děti co tam přijdou, si vyberou hračku z velké hromady. Ale ty co se loudají, si už nevyberou, protože to bude rozebrané. Nebo o tom, že si např. na procházku vybere za ruku kamaráda, kterého chce. Jo a taky jsem dělala to, že když se měl obléknout sám ve chvíli, kdy jsme šli někam jen my dva a on pak na procházce chtěl někam jít, tak jsem mu řekla, že to bohužel nejde, že už není čas, protože se pomalu oblékal. Ale slibuji, že když budeš příště rychlejší, tak tam zajdeme. Po několika takových situacích (a já důsledně dodržela) se alespoň snažil .
Jo a četla jsem tento dotaz v nějaké poradně a tam paní psycholožka psala, že dítě když nastoupí do školky začíná zjišťovat, že ztrácí jistotu a hlavně svoji maminku, která o něj celé dny pečovala. A tím, že najednou je bez ní, drží se urputně alespoň nějakých jistot. Tou jistotou je i to, že ho maminka oblékne tak, jako to dělala předtím - má ho přeci ráda, ne ? Takhle si to ty naši drahouškové vysvětlují. Chvilku bych o tom nemluvila a pomáhala mu (na učitelky v tomto "kašlala") a uvidíš, že časem začne sám. Klidně bych mu pomáhala ve spoustě jiných věcí, aby viděl péči a upustil od toho oblékání bez maminky. Držím palce